Atest 3.1 dle EN 10204: co obsahuje a proč ho vyžadovat

Atest 3.1 je inspekční certifikát podle ČSN EN 10204, který dokládá vlastnosti konkrétní dodávky kovu, nikoli obecné vlastnosti výroby. Obsahuje jakost, číslo tavby, chemické složení a naměřené mechanické vlastnosti a potvrzuje ho pověřený zástupce kontroly výrobce nezávislý na výrobním útvaru. Tento článek vysvětluje rozdíly mezi typy 2.1, 2.2, 3.1 a 3.2, ukazuje, co na atestu hledat, a shrnuje, kdy je specifická kontrola nutná a jak si ji vyžádat.

Co je atest 3.1

Atest 3.1 je materiálový atest, tedy dokument, který cestuje s dodávkou a dokládá, že dodaná ocel, hliník nebo nerez skutečně odpovídá objednané jakosti. Klíčové slovo je „dodaná“: výsledky zkoušek v něm pocházejí z tavby, ze které byla dodávka odebrána, takže hodnoty na papíře patří kovu, který máte na skladě. Bez atestu má odběratel k dispozici jen tvrzení dodavatele; s atestem má doložitelné a dohledatelné vlastnosti materiálu.

Právě proto je atest 3.1 v certifikované konstrukční výrobě standardem. Statik, technický dozor i pojišťovna se ptají na doklad k materiálu, a to i tehdy, když je konstrukce jinak bez závad. Doklady, které ULAMEX vydává, najdete na stránce certifikace EN 1090.

Norma ČSN EN 10204: dvě rodiny dokumentů

Norma rozděluje inspekční dokumenty do dvou rodin podle toho, na čem se zkoušky provádějí. Nespecifická kontrola, tedy typy 2.1 a 2.2, vychází z běžné výroby a z postupů výrobce; výsledky nemusí pocházet přímo z dodaných kusů. Specifická kontrola, typy 3.1 a 3.2, se provádí na dodaném materiálu nebo na zkušebních jednotkách ze stejné šarže, takže dokument popisuje právě ten kov, který odběratel dostal.

Toto rozdělení je jádrem celé normy. Dokument řady 2 říká, že výroba jako celek je v souladu; dokument řady 3 zkouší konkrétní dodávku. Kdo tento rozdíl přehlédne, může s klidným svědomím přinést na kontrolu papír, který o jeho materiálu nevypovídá.

Atest 2.2 vs 3.1: srovnání všech čtyř typů

Rozdíl mezi 2.2 a 3.1 je v praxi nejčastějším zdrojem sporů při přejímce. Typ 2.2 obsahuje reálná čísla, takže na první pohled působí důvěryhodně, ale nejsou vázána na dodanou šarži. Pokud specifikace nebo projekt požaduje specifickou kontrolu, dokument 2.2 tento požadavek nesplní bez ohledu na to, jak dobře hodnoty vypadají.

Co na atestu 3.1 najdete

Atest 3.1 spojuje konkrétní šarži kovu s naměřenými vlastnostmi. Obvykle uvádí jakost a normu, podle které byl materiál vyroben, číslo tavby, rozbor tavby a mechanické vlastnosti, tedy mez kluzu, mez pevnosti a tažnost. U jakostí, kde to norma vyžaduje, přibývá nárazová práce nebo tvrdost.

Praktický příklad z konstrukční oceli najdete v článku o volbě jakosti konstrukční ocel S235 vs S275 vs S355, kde právě mez kluzu rozhoduje o tom, kterou jakost projekt předepíše.

Kdo atest 3.1 vystavuje

Atest 3.1 potvrzuje pověřený zástupce výrobce, který musí být nezávislý na výrobním útvaru, typicky pracovník útvaru kvality. Tato nezávislost dává dokumentu váhu: nejde o potvrzení výrobní linky sebe sama, ale o kontrolu oddělenou od výroby. U typu 3.2 přistupuje k tomuto potvrzení ještě protipodpis nezávislé třetí strany, tedy pověřený zástupce kontroly odběratele nebo inspektor určený úředními předpisy.

Z toho plyne i praktický rozdíl v dostupnosti. Atest 3.1 lze vystavit k běžné dodávce na vyžádání, zatímco atest 3.2 se sjednává pro konkrétní zakázku dopředu, protože vyžaduje účast strany mimo výrobce. Kdo 3.2 potřebuje, řeší to při objednávce, ne při přejímce.

Kdy je atest 3.1 nutný

Typ dokladu se odvíjí od jakosti materiálu, od rizika a od specifikace, a právě tady se šíří rozšířený omyl. ČSN EN 10204 sama nepředepisuje, kdy který typ použít; to řeší normy pro provádění. U ocelových konstrukcí je rozhodující ČSN EN 1090-2, která v tabulce inspekčních dokumentů odstupňuje požadavek podle jakosti oceli: pro jakosti do S275 včetně postačuje dokument typu 2.2, zatímco pro jakosti nad S275 se požaduje 3.1. Atest 3.1 je nutný i u nižších jakostí tam, kde se zkouška rázem v ohybu provádí při teplotě pod 0 °C.

V praxi se ale s atestem 3.1 pracuje často i tam, kde by norma připustila 2.2. Důvodem je zadání projektu, interní postupy výrobce konstrukce nebo požadavek investora, který chce mít dohledatelnost k tavbě u celé dodávky. Přísnější požadavek je vždy přípustný; norma navíc uvádí, že tam, kde je požadován typ 3.1, vyhoví i typ 3.2.

Zlaté pravidlo zní: přečtěte specifikaci a výkres. Pokud předepisují typ dokladu, objednává se materiál rovnou s ním. Doplnit doklad zpětně jde jen tehdy, zůstalo-li čitelné číslo tavby a má-li dodavatel odpovídající záznamy; po ztrátě značení už dokument k materiálu přiřadit nelze.

Dohledatelnost a číslo tavby

Celý smysl specifické kontroly stojí na dohledatelnosti. Každá tavba dostane jedinečné číslo, které se objeví na atestu a u řady výrobků i na samotném materiálu. Pokud se toto číslo udrží s materiálem přes dělení a výrobu, lze hotový díl zpětně dohledat až k jeho dokladu, což je přesně to, co při kontrole požaduje technický dozor, auditor i pojišťovna.

Stopa se nejčastěji přetrhne v mezikroku: necertifikované odřezky se smíchají s certifikovaným materiálem a od té chvíle nelze doložit, co je v konstrukci zabudováno. Sklad, který certifikovaný materiál drží odděleně a s dokumentací, řeší tento problém dřív, než vznikne.

Pět chyb, které se u atestů opakují

• Požadavek na doklad až v objednávce. Materiál se vybírá už při zpracování poptávky; pozdější změna typu dokladu znamená hledat jinou šarži, případně jinou dodávku.
• Záměna 2.2 za 3.1. Oba dokumenty obsahují čísla, ale jen 3.1 se váže na dodanou šarži. Při přejímce rozhoduje typ dokladu, ne to, jak podrobně vypadá.
• Ztráta čísla tavby při dělení. Jakmile se z tyče nebo plechu nadělí kusy bez přenesení značení, končí dohledatelnost a s ní i použitelnost dokladu.
• Míchání certifikovaného a necertifikovaného materiálu na skladě. Stačí jeden odřezek z neznámé tavby a celá dodávka je pro certifikovanou práci nepoužitelná.
• Očekávání, že atest nahradí prohlášení o vlastnostech. Doklad k materiálu nepokrývá provedení konstrukce; to řeší samostatný dokument podle ČSN EN 1090-1.

Atest 3.1 a prohlášení o vlastnostech nejsou totéž

Dva doklady, které se pletou nejčastěji, odpovídají na dvě různé otázky. Atest podle ČSN EN 10204 dokládá vstupní materiál, tedy že ocel nebo hliník odpovídá jakosti. Prohlášení o vlastnostech a označení CE podle ČSN EN 1090-1 se vztahují k hotové nosné konstrukci a k jejímu provedení, u oceli podle ČSN EN 1090-2 a u hliníku podle ČSN EN 1090-3. Certifikovaný výrobce staví z materiálu s atestem 3.1 konstrukci, ke které vydá prohlášení o vlastnostech; materiálová stopa tedy vstupuje do konstrukčního dokladu.

Rozdíl má praktický dopad na to, kdo za co odpovídá. Pokud si nosnou sestavu svaří odběratel sám, přechází povinnost podle EN 1090 na něj a atest 3.1 je materiálovým podkladem, který k tomu potřebuje. Jak to vypadá u fotovoltaických konstrukcí, popisuje průvodce nosnými konstrukcemi fotovoltaiky.

Atest pro ocel, hliník, nerez i pozinkovanou ocel

Norma ČSN EN 10204 se neomezuje na konstrukční ocel. Stejná logika typů platí pro nerezovou ocel, kde atest doloží jakost 1.4301 nebo 1.4404 a chemické složení rozhodující pro korozní odolnost, i pro hliníkové slitiny, kde atest potvrdí například EN AW-6060 T6 nebo EN AW-6082 T6 a jejich mechanické hodnoty. U pozinkované oceli přibývá k jakosti základního materiálu ještě údaj o povlaku, tedy hmotnost zinkové vrstvy podle ČSN EN 10346, například Z275.

U nerezových jakostí bývá atest zároveň argumentem v diskusi o volbě materiálu, protože rozdíl mezi 1.4301 a 1.4404 je právě v chemickém složení. Podrobně to rozebírá článek nerezová ocel 304 vs 316.

Jak si atest 3.1 vyžádat

Postup je jednoduchý, pokud se dodrží pořadí. Požadavek na atest patří do poptávky, nikoli až do objednávky a rozhodně ne do reklamace. V poptávce uveďte jakost, rozměry, množství a typ dokladu; dodavatel podle toho vybere materiál se správnou dokumentací a rezervuje ho ještě před expedicí. Atest se pak dodává elektronicky společně s dodacím listem a fakturou.

ULAMEX dodává hutní materiál s atestem 3.1 podle ČSN EN 10204 na vyžádání, u konstrukcí z vlastní výroby vydává prohlášení o vlastnostech a opatřuje je označením CE podle ČSN EN 1090-1 ve třídě provedení EXC2; svařování probíhá v systému řízení podle ISO 3834-2. Doklad typu 3.2 zajišťujeme po dohodě, protože vyžaduje nezávislou třetí stranu. Dodací lhůta skladových položek do ČR je typicky 2 až 5 pracovních dnů.

ULAMEX obchoduje s ocelí a hliníkem od roku 1988, tedy 38 let. Pošlete poptávku s jakostí, rozměry a požadovaným typem dokladu na adresu [email protected] nebo zavolejte na číslo +48 504 424 761 a zašleme Vám nezávaznou nabídku s dostupností a dodací lhůtou; další kontakty jsou na stránce kontakt. Adresa skladu: Zawada 144, 97-200 Tomaszów Mazowiecki, Polsko.

Často kladené dotazy